Could Článek [Magorův statek o.s.]

31.12.2018, Brigády v roce 2018

Na statku proběhly tento rok tři brigády.

Květen: Organizátoři Letní filosofické školy

Kluci z Letní filosofické školy tady byli už podruhé, tentokrát čistě pracovně. Průběh brigády zaznamenám pomocí úryvků ze svého deníku. Udělalo se velké množství takových těch uklízecích, čistících a zlepšovacích prací, které jdou nejlépe od ruky, když je víc lidí.

18. 5. Pátek Přijeli nějak kolem sedmé. Démon (Jiří Michalík) a Ota, které už znám. Pak Jakub Fišer, vnuk Bondyho prý, ten tady už jednou byl jako návštěvník v hostiňáku, sám, psal scénář k dokumentu o Bondym. A Ivan, výtvarník. Ukázala jsem jim, kde budou, Démon se ubytoval v sednici, Jakub v pokoji pro hosty, Ota si zavěsil hamaku do pravé „stodoly“ (tj. do pralesa listnatých stromů, které tam rostou od roku 2005, co stodola spadla), Ivan si postavil na zahradě stan. Já budu spát v rozvrtané vejmince, zanesli jsme tam postel. Takže každý jsme nakonec měli vlastní „apartmán“.

Uvažovali jsme, jestli ještě vůbec dnes něco pracovat, ale nakonec jo. První práce byla úklid dřeva od té lísky. Tam je toho obrovská hromada. Házeli jsme to cestou k té hranici, část jsme odklízeli na topení, Ivan s Jakubem to rovnali na hranici. Třičtvrtě jsme toho udělali. U zdi vznikla velká hromada dřeva. Večer děláme oheň a rozebíráme, co se dá. (…)

Na fotce zleva: Démon (v pracovní vojenské košili), Ota, Ivo, Jakub.

 

19. 5. Sobota

Kousek po deváté lezeme z pelechů. Slunce prudce svítí, snídáme u ohniště. Jedeme s Démonem a Jakubem nakoupit, vyložila jsem zbylým, co je třeba hlavně dělat: odkopat tu zeď u vejminky vzadu, abych tam mohla dělat omítku. Přezdívka Démon je při nakupování vtipná: Jedna prodavačka se po nás zděšeně otočila, když Jakub volal na Démona mezi regály nahlas: „Démone!“

Po příjezdu vidíme, že hoši se pustili do práce. Strávili jsme pak všichni až do dvou čas prací u vejminky, oni to odkopali, Jakub s Démonem začali vyvážet suť, řekli jsme si, že upravíme celou tu zahrádku, je tam mnohaletý nánosy hlíny, rozbitejch tašek, velké množství šutrů. Nejdřív jsem delší dobu sekla, to mi velmi pomáhá k překonání pocitu „ženské méněcennosti“, takhle se do té práce přirozeně zapojím, takže si nikdo nedovolil říct ani slovo, když jsem se pak automaticky pustila s nima do práce. Osmělila jsem se i uchopit kolečko plně naložené hlínou a cihlama a vyvezla ho [tyhle činnosti o samotě samozřejmě běžně dělám, ale těžko snáším, když k tomu má někdo jakékoli řeči]. Démon vida mě (sám vyvážel jak pravý ďas, asi 10 koleček i víc) řekl: „Ty máš teda páru.“ Ono je to těžký i pro leckterýho hocha. Vyvezla jsem si jich 5. Musí se s tím vyjet dozadu na zahradu přes to velký stoupání.

Ve 2 hodiny přiváží Marie Křížová oběd, brokolici zapečenou s těstovinama a štrůdl. Naprosto výtečné. Dali jsme si stůl pod ořech a zasedli společně, Ota je vegan, takže má svoje jídlo. Démon taky udělal jakousi zázvorovou limonádu. Pak si dáváme kafe a je siesta.

Dokončujeme skoro úpravu terénu, ořezala jsem tak trochu ten špendlík a vznikl tam úžasnej novej prostor, taková zelená střecha a pod tím krásnej plac, je hned vidět, jak je to tam velký. Náhle začal děsnej slejvák a kroupy padaly fest. Pozorovali jsme to ze všech dveří, nechtělo to přestat.

Démon předtím zjišťoval, odkud tady chodí „dyšť“, ta jeho hanáčtina je bezvadná. Pustili jsem se do úklidu Skalákovy síně, dosti břeskně jsme vyklidili tu levou část, kam si chci dát dřevo. S Démonem jsme donesli postel do sednice a upravili trochu sednici, tam taky vznikly nový prostory, když se uspořádaly hromady těch krámů. Ve Skalákově síni jsme vyklidili i další části a všechno to tam upravili, takže je o hodně víc místa. Ota s Jakubem vyráběli u ohně nějakou skulpturu, pálili tam židli s krabicí, byl to takový happening.

Navozili jsme k ohni hromady dřeva zezadu, Démon odvážel ty pokácený smrky. Pořád poprchávalo, ale Jakub rozdělal obrovskou vatru, mohli jsme se u toho sušit. Byla večeře, co kdo chtěl, ještě jsme dovozili ty větve. A postupně jsme se přesouvali k ohni, kde jsme zase seděli až do noci. Ota s Ivem popíjí celý den pivo, občas si dají trávu, ale nemá to na ně naštěstí žádnej rozkladnej vliv. Démon měl taky pár piv při práci, já jen jedno. V noci ale piju taky pivo, dala jsem 5 kousků.

Ota pořád četl ty starý časopisy, měli z toho srandu. Démon vyprávěl zase zkazky ze své práce, učí teď historii vojáky ve Vyškově. Přivezl taky jejich vyřazený obleky, sváteční kalhoty a košile, pracovali v tom s Jakubem, což bylo dosti vtipné. S Jakubem jsme vedli celkem dlouhou rozpravu o dědictví otců a dědů, jak je to náročný. Sušili jsme se furt u ohně, vedro bylo neúnosné, ale pěkně to sušilo. Ota si sušil zmoklou hamaku. Začali jsme pálit ty obrovský špalky, stěhovali se z toho mravenci. Taky různě o pracích a plánech se statkem jsem vyprávěla, různé historky, např. jak vznikla ta jáma. Kdy jsem začala jezdit na statek, o festivalech. Taky o tom, jak vesničani přátelsky vnímali tátu a jak teď vnímají návštěvníky statku. Už ale většinu rozprav nevím, celkem pěknej večer, ale já mám pořád takovou tu zčásti dost nespolečenskou náladu, že mě to prostě nevtáhne, snad to na mě ale nebylo poznat. Démon šel spát před jednou hodinou, já za chvíli potom, kluci tam ještě chvíli seděli. 

 

 

20. 5. Neděle

V půl 9 vstávám, abych se stihla osprchovat a vzít čistý hadry. Démon je taky vzhůru, ostatní jsou v limbu. Jedeme s Démonem do Kostelního, kde je v půl 10 mše.

Dnes je seslání Ducha svatého, počasí k tomu bylo uzpůsobeno, plný sluneční jas všude. Mši sloužil ten vousatý mnich, který tam bývá, když tam jezdím. Naštěstí pěkně kázal, taky déle rozebíral, že nás krása stvoření přivádí k Bohu. Šla jsem k přijímání a prosila za celé osazenstvo brigády. Měla jsem předtím trochu obavu, že v chaosu té brigády si nebudu moct slavnost seslání Ducha patřičně užít, ale naopak, bylo to výrazné a dojem slavnosti byl zcela přítomen. Jdeme se podívat do knihkupectví, déle okukujeme filosofii a teologii, vytahujeme knihy a bavíme se o nich, bylo pěkný jít konečně do knihkupectví se skutečným intelektuálem. Kupujeme dvě černý piva, já kafe, chvíli stojíme a pozorujeme výhled, pak se jdeme podívat na budovy, kde se Démon minulý rok snažil získat prostory pro Filosofickou školu. Byly by tam výborný prostory, jenže karmelitáni říkali, že je to prý celé léto obsazeno. 

Vracíme se, Jakub natáčí statek, prý je střihač! Natočil tam za dopoledne hodně záběrů, i nás trochu, ale hlavně všechnu možnou atmosféru. Domlouvám s ním případný video na ten HitHit, až budu schopna shánět takhle prachy. Jdeme ještě dokončit ty kameny, teda kluci hlavně, já v neděli zásadně nepracuju. Vznikl tam z toho skutečně moc pěknej plac, zahrádka krásná. Marie přiváží oběd, polívku a nějakou rýži s masem, taky buchtu, výborný to bylo všechno, dávám jí 500 od Ladina (ten tady byl včera a donesl 1000 Kč vybraných za tu akci literární).

Vyprávíme různé zkazky, Démon o nějakých srandovních ožralcích z Olomouce, já např. o tátovi a jeho výroku „už se živím jen sádlem“, rozebírali jsme totiž taky veganství atd. Do tří byla siesta potom, jsem celkem unavená, usínám, Démon taky v sednici. Pak jsme rozmýšleli, jestli půjdeme ještě na ten židovskej hřbitov, ale nebyla „obecná vůle“, Ivo to dočista nesnášel. Seděli jsme tedy až do pěti odpoledne kolem ohně, kde pořád doutnal ten špalek. Povídali jsme pořád něco, o tom HitHitu, Filosofický škole, říkám jim taky, že tohle byla vlastně první brigáda od roku 2012. Plánuju tu fasádu na léto, je s tím sranda, že to udělá Jakub, až pojede kolem. Démon plánuje výlet na Vranov a že by sem pak někoho taky přivezl.

Loučíme se kolem pátý. Byla to pěkná akce.

 

17.–19. září: Organizátoři Letní filosofické školy

Kluci z Letní filosofické školy přijeli znovu v září. Pomohli s fasádou a udělali spoustu další práce na dvoře i uvnitř.  O tom více v textu „Z deníku Františky aneb Jak mne fasáda ke štěstí přivedla“.

 

21. –23. září: Studenti z Brna

Na tři dny přijela parta studentů z Brna, kteří se scházejí už několik let k večerům s vínem a poezií, kde čtou hlavně své vlastní texty. V roce 2016 mě pozvali do Brna na jeden z večerů, zmínila jsem také statek a hned se hlásili, že by přijeli pomoct. Uskutečnilo se to až tento rok v září. Byli tak neskutečně akční a optimističtí, že se statek a jeho poustevnická morousovitá obyvatelka nestačili divit.

Bohužel jim nemůžu všem poděkovat jménem, nemám tady u sebe kroniku, abych si jména připomněla, tak aspoň nepřesně: Boris, Vašek, Vojta, Aneta, Anička, Martina, Ester, Pavel. Přijela s nimi i Lucka, nevidomá studentka JAMU, která zhudebnila některé Jirousovy básně. Dál nevím (Vlasta a jeho holka?) Ještě nějací dva návštěvníci přijeli, které Boris potkal na cestě.

 

Pátek 21. 9. Přivezli si několik kytar a další hudební nástroje, večer jsme se sesedli u ohně (Boris přijel jako první a nachystal spoustu dřeva), velmi mě těšila ta inteligentní zábava, zpívalo se bez přestání. Vznikla z toho taková pěkná vzájemná propojenost. Celej ten velkej kruh lidí u ohně, semknutí proti chladu na setmělém dvoře pod stromy, do kterých každou chvíli přiletěl divoký vítr, občas jsme zpívali velmi hlasitě všichni, občas jen ti, co písničku znali, Lucka má moc pěkný hlas taky, i ostatní, Popíjí se víno, pivo, opékají buřty. Já jdu spát po jedný hodině do té cely u hostiňáku, chtěla jsem jim přenechat vejminku. Nemůžu usnout, oni pořád hrají a pak recitují své básně. Začalo pršet, přesouvají se do sednice a pokračují v programu. Dala jsem si špunty do uší, moc to nepomohlo. Tak jsem zjistila, že na takovéhle akce jsem už „stará“, za dob festivalů jsem si užila probdělé noci až do dna. Ale studentům jsem to moc přála.

Sobota 22. 9. (Uryvek z deníku FJ) V sobotu se fest pracuje: Pustili se do zarovnání části terénu pomocí dvou hromad písku, které vznikly po vyvrtání vrtu. Zarovnali to a ušlapávali bosýma nohama. Přizvali k tomu i Lucku. Dali jsme jí travní semínko, aby ho rozhazovala na ten písek. Anička s Vojtou a Vaškem štípali dříví (asi ještě někdo), Lucka jim k tomu a obecně k práci hrála na flétnu. Naštípali hodně dřeva a dvě sekery to nevydržely, i ta Prokůpkova. Udělali z toho takovou skulpturu. Martina, Aneta a Ester renovovaly skleničky s kořením, vyhodily to staré koření po tátovi, skleničky umyly a daly tam nové koření z hostiňáku.

Podstatné bylo sbírání jablek: očesali téměř kompletně oba dva stromy! To ty stromy ještě nezažily. Minulý rok jsem sklidila pár bedýnek. Tenhle rok byla obrovská úroda. Boris vylezl až téměř úplně nahoru do koruny stromu, házel jabka dolů a Anička (asi hlavně ona) je chytala! Bylo úžasný vidět ho nahoře v jabloni, to by si teda jen tak někdo netroufl. On má hodně vycvičený tělo z jógy (hned ráno tam taky cvičili jógu na dvoře…). Chodil celej den bosej. Pak zase Anička vylezla nahoru do jabloně s odrůdou bojkovo obrovské a házela jabka a dole je chytal Boris. Sklidili takhle dvě veliký krabice a další bedýnky, tak velký množství, že nevím, co s tím budu dělat, vydrží to až přes jaro snad. Taky se řezalo ručně dříví, dali si tam kozy a pilovali to o 106, pamatuju si tam Martinu, jak piluje a piluje. Lucka k tomu zase hrála chvíli. A s Anetou jsme šly pak špricovat zeď. Kluci tam dali fošny, Aneta nahoře špricovala (ukázala jsem jí to), až našpricovala celou horní část. Já jsem omlacovala zbytek stěny vedle vrat a pak to šel dokončit Vojta. Pak přišel Pavel a špricoval spodní část.

Šel se vařit oběd (až k večeru nějak, kolem pátý asi), dělala jsem rýži v rýžovaru (zapomněla jsem ji osolit), Aneta k tomu vařila výbornou omáčku ze zeleniny. Společně jíme. Pak je siesta. Vyměnily jsme se s Aničkou už, ona totiž spala na vejmince, ostatní hlavně v sednici (a v hostiňáku), na zemi taky. Já jsem teda vlezla už do vejminky. Venku se chystala oslava narozenin na návsi [je to takový místní zvyk, někdo slaví narozeniny a pozve celou obec].

Večer oheň. Byla to taková soutěž s návsí, dva úplně rozdílný styly, oni hráli opět, Martina hraje na ukulele, Anička a Vašek na kytaru, Boris na flétnu, pak už nevím. Ptali se mě taky na mou práci, tak jsem o tom něco řekla. Domlouvali další večer s vínem a poezií, ptala jsem se na to. O skautských táborech jsme mluvili, hodně z nich jsou vedoucí, Vašek vyprávěl o nočních hlídkách dětí např. Seděla jsem tam s nimi do půl druhý skoro. Ke konci jsem ještě požádala, jestli neznají nějakou slušnou křesťanskou píseň a Martina začala zpívat Dvořákovu Hospodin je můj pastýř, tak jsem se k ní ráda přidala, neb to znám nazpaměť jako ona. Oni pak zase ponocují až do čtyř. Boris a Vašek se dokonce šli ještě před šestou hodinou ranní koupat (v noci byla skutečně už zima…), a měli různé dobrodružné zážitky noční. Neuvěřitelnej životní elán…

 

Neděle 23. 9. Vstávám v 9 (spím už ve vejmince), Aneta říká, že už byli s Borisem a Vojtou na mši, Boris totiž musel odjet a Vojta ho odvážel, to spal je pár hodin, já už bych to nevydržela ani za nic. Jedeme na mši, řídí Vašek, ale do auta se všichni nevejdeme, tak jsou dva vzadu v kufru. Jedeme do Dačic do kláštera karmelitek. Slouží zase ten trochu zvláštní farář, kázání je divoké a místy vtipné… Rychle nakupuju v Lidlu. Jsem unavená a už si potřebuju zalézt do samoty, jdu do vejminky si číst. Oni jdou do lesa na houby, pořád sice poprchává, ale to jim vůbec nevadí.

Čtu. Lucka zůstala, včera jsem s ní taky dýl mluvila. Teď zjevně poslouchá zvuky, většinou se potěšeně usmívá, pak na mou otázku říká, že jsou ty zvuky tam úžasný. Oni se vracejí, čistí houby, vaří řízky, jím s něma venku. Pak se dlouho balí. Sháníme věci, já s něma uklízím, řešíme, čí je zapomenutý zpěvník. Vymýšlíme, že by z toho mohla být tradice. Pořád jsou nějaké legrace. Pak se loučíme. Aneta tam zapomíná doklady, naštěstí jsem si toho všimla.