Could Článek [Magorův statek o.s.]

14.6.2019, Červencová brigáda: oprava zdi směrem do dvora

Text je převzatý z Výroční zprávy za rok 2020. Napsala Františka Jirousová podle svého deníku.

Na brigádu přijeli Démon (Jiří Michalík), Lucie Kurfürstová, kteří sem jezdí už několikátý rok. Ivan Václavek tentokrát nemohl, pracuje v zahraničí, v zahraničí je taky Ota Bureš. Nově tu byl Aleš Dvořák ze stejné party. A já samozřejmě, vždycky pracuju s brigádníky, jen kameníkům jsem se do toho nemohla plést, ani by mě nepustili (a zničila bych si záda). Byl s námi také Jakub Fišer, který tady po brigádě ještě zůstal, aby studoval materiály, které potřebuje k natáčení dokumentu o svém dědovi Egonu Bondym. Opravili jsme celou vnitřní část zdi dělící dvůr a náves (vnější část je už hotová). Vyškrábali jsme starou omítku, opravili spáry maltou, našpricovali, a to včetně okolí branky.

Značkou (…) jsou značeny vynechávky z deníku, které buď nepatří veřejnosti, nebo se netýkají činnosti na statku.

14. června, pátek

Jakub Fišer přijíždí dřív, jede na kole z Telče (z Brna vlakem). Démon psal, že čekají na Aleše a přijedou kolem 7. Zjistila jsem, že se na ně skutečně těším, to se mi myslím ještě nestalo, že bych se na nějakou partu opravdu těšila, asi se měním. Ukazuju Jakubovi vejminku, dokončuju ještě práci. Pak jdu kosit, Jakub to taky zkouší. Nosí větve na oheň, zezadu ze zahrady. Řekla jsem mu taky o tom HitHitu, že jsem si to rozmyslela, on totiž přivezl techniku na nahrávání.

Ostatní přijíždějí k večeru. Jede Lucie, Démon a Aleš, ten tady ještě nebyl. Ota nemohl, je v zahraničí, a Ivan je taky v zahraničí, ale je dobře, že přijela aspoň Lucka. S Andym [to je pes] samozřejmě. Různě se rozmístili po statku, Lucka říkala, že chce spát venku, přenesli jsme jí tam aspoň postel. Ukazuju jim záhony a tak různě pochůzkujeme. Obdivují nové zápraží.

Všichni jdou dozadu pomáhat Jakubovi se dřevem, natahali toho hromadu, taky tam něco přeřezávali. Nezůstalo tam skoro nic, to je dobře, protože se to už přes rok válelo v trávě. Nevím, jestli jsme ještě stihli jinou práci, asi ne.

Děláme oheň, popíjí se pivo, koupila jsem basu a oni taky jednu přivezli. Já piju svůj vinný střik. Koupila jsem taky horu špekáčků, tak se to opejká. Nedělala jsem zápisky, nepamatuju si bohužel, co jsme rozebírali. Vzpomínám si, jak jsem se jednu chvíli rozčílila na církev, že by tam nikdo nevstoupil, pokud si to dobře nerozmyslí, protože církev už nemá žádnej kredit. O klášteru v Kostelním jsme se totiž nějak bavili. O chystané Letní filosofické škole, že to bude 10 dní tentokrát. O tátovi taky jsem občas vyprávěla, jak to tady za něho bylo. Byly to takový pěkný klidný hovory, nic vážnýho. Lucie se opila a vytvářela zábavu. Ptala se na vztahy například, prý jestli mám v Praze chlapa, tak jsem vyložila, že jsem nikdy v partnerským vztahu nežila a že to ani nechci. (Já prostě žiju řeholním životem, jen nejsem v klášteře, ale na statku a mám vlastní řeholi, většina lidí to nepochopí, ale to je jejich problém.) Mluvili jsme předtím o Evženovi a jak to má doma a vůbec o vztazích. Lucie říkala, že jsou s Ivanem už 16 let a pořád jsou spolu rádi a chybí si, když odjedou, to se mi líbilo. (…) Jdeme spát v jednu, Lucka s Jakubem tam ale ještě seděli asi dýl. Lucka byla v ráži a velmi ji to těšilo, byla jsem ráda, že se baví.

 

15. června, sobota

Vstáváme nějak kolem osmý všichni. Teda Lucka ne, ta se přesunula z té venkovní postele do té cely u hostiňáku a vylezla až později. Udělala se hromada práce, já to jen vyjmenuju, fakt nemám sílu to psát. Jakub s Alešem oškrábali krásně většinu té zdi dělící náves a dvůr. Postavili tam menší lešení. Já jsem si vzala na starost ten roh u vejminky, část zdi vejminky a část zdi do dvora. Vyškrábala jsem to. Démon mě naučil dělat s maltou, teda jen to namíchal a ukázal mi, jak se to dává na cihly, vyzkoušela jsem si to na jedný cihle. Pak jsem to ale dělala rukama v rukavicích (jako s konopnou omítkou), je to geniální práce, úplně mě to nadchlo a vyspravila jsem si celou tu velkou puklinu. Když se nic nemusí stavět, jen vycpávat takhle díry, je to jednoduchý. Těma rukama to jde dobře, nic mi nepadalo nikde a dostane se to krásně do všech mezer. Mírně jsem to vyzdila taky. Démon mi i řekl, jak se natahuje omítka, prý se to dá jenom na to hladítko a táhne se to. Běhala jsem tam nadšeně do míchačky pro maltu a divila se tomu, že mě to nenapadlo dřív, se to naučit. Vše má holt svůj čas.

Démon se pustil do vyzdívání té díry po „bedně na elektriku“. Našel si cihly, navozil, a pak namíchal několik míchaček malty. Napadlo nás ale, že tam necháme výklenek, vymýšlela jsem, co se tam dá, přinesla jsem pak tátovu fotku, zarámovaná by tam šla.

V 11 jsem měla jet pro oběd, zajela jsem ale nejdřív do Lidlu pro piva a ještě něco asi. Zaparkovala jsem v pohodě, bylo tam volno vpředu. Jedu pro polívku a řízky. Jíme, dobrý je to, pak pokračujeme v práci. Vypadalo to, že bude bouřka či déšť, ale naštěstí odpoledne nebylo nic.

Večer zase děláme oheň, ale začalo pršet, naštěstí práce byla všechna hotova. Vlezli jsme si do sednice, já s Alešem tam sedíme a povídáme si o sednici, vysvětluju, jaké úmysly s tím mám a jak bych si přála to opravit. Jakub vypráví, jak mu tahali z nohou křečové žíly, to si pamatuju. Měla jsem dočista zeštípaný nohy od komárů a svorně jsme s Luckou nadávaly na to, že si ženský musí holit nohy, jakej je to nesmysl. Venku přestalo ale už pršet, jdeme k ohni. Mluvím s Jakubem o psaní a tvorbě vůbec, jak to tvoření vypadá při točení dokumentů a při psaní.

Kolem půlnoci začalo zase lejt, silnej lijavec se na chvíli spustil, nacpali jsme se na zápraží ke dveřím a ono to pak za chvíli přešlo. Jakub se vyptával na Mágu a postavy tam, říkala jsem jim některý tajný věci, co bylo z Mágy vynecháno (…). Šli jsme spát kolem jedný nějak, nebo v půl druhý. Lucka šla dřív, spala v té cele.

 

16. června, neděle

Vstala jsem v 9, dělám si čaj. Démon s Alešem venku snídají, Lucka je tam taky. Jedeme na mši, chceme se stavovat v Lidlu ještě, protože Lucka chce uvařit na ohni oběd, tak jsem řekla, že bude řídit Démon. Jede s námi i Aleš. Dnes je slavnost Trojice, takže byla mše i v 10. (…)

Aleš se procházel někde venku, připojil se po mši k nám. Jdeme do auta pro hrnec, bereme polívku, ale není tam nikdo, komu bych to mohla zaplatit. Démon tam odkrývá jakési dveře v podlaze, kárám ho, vypráví historku, jak našli v podzemí nějakej chlast. Je tam v podloubí jakési pohoštění, tak jsme se tam s Démonem zastavili na zákusky. Jedeme nakoupit do Lidlu, beru taky ještě jednu basu.

Přivezli jsme Lucce zeleninu a maso, ona pak připravila výborný jídlo, zabalila brambory do ohně alobalu (pro alobal musel Démon ještě jednou jet, zapomněli jsme ho), dala k tomu zeleninu a to maso. Démon se pustil do toho výklenku ještě, dal tam překlad a cihly nahoru. Jakub s Alešem mi nanosili nahoru na strop všechny ty balíky s izolací, taky jsem je s něma vozila, je to celkem těžký. Pak Jakub s Alešem udělali geniální práci, že vyčistili celej ten roh u vejminky a zdi, kde byla hromada kamení, odvozili to a krásně upravili, i vchod do sklepa.

Obědváme a různě posedáváme u stolu a hovoříme. Taky tu polívku jsme si dali předtím. Démon vypráví historky z archeologických vykopávek, jací podivíni tam bývali. Lucka říká, že byla s Ivanem taky na podobné brigádě archeologické.

Démon odváží posekanou trávu, odvezl skoro všechno, co jsem posekla, až se pak zlomily hrábě. Jakub sedí po obědě u venkovního stolu s Alešem a o něčem debatují, zaslechla jsem, že Jakub vysvětluje něco o natáčení mluveného projevu a jak je důležité u dokumentu zařídit, aby ten člověk mluvil co nejosobněji, dostat se k němu co nejblíž. Aleš totiž navrhl, že by mohl Jakub přijet a že by tam společně rozebírali s více lidma Bondyho Útěchu z ontologie. Já jsem posekla ještě část zahrady, už zbývá jen kousíček a ta tráva před vchodem holt.

Poklízím průběžně všechno, věci, odpadky, vytřela jsem si u sebe. Lucie umyla nádobí. Taky zdechla pračka, 3x vyhodila pojistky, tak to Lucka pak přeprala v ruce a rozvěsila.

Smutná příhoda se stala, v pumpě uvízl nějakej chudák pták, pípal tam a pípal, jeho druh tam za ním lítal, ale nic platný to nebylo. Zkoušely jsme ho s Luckou zachránit, spustily mu tam provaz a větvičku, ale nepomohlo to. Lucka mi taky vytřídila všechny shnilý jabka ze sednice (většinu už) a odnosila to na kompost, to jsem teda byla skutečně ráda.

Oni pak kolem šestý nějak odjíždějí, loučíme se, plánují, že by možná v srpnu zase přijeli. Jakub tam ale zůstává ještě týden, chce tam něco číst a budeme pracovat společně.

Jakub tady ještě týden zůstal, pracoval na přípravě dokumentu o Bondym a společně jsme vždy na pár hodin vyrazili do práce na zdi. Vybírám další úryvky ze svého deníku, protože tohle byl důležitý týden, kdy se mi osvětlila historie statku, jak vůbec došlo k tomu, že ho táta koupil. A došla mi i jedna zásadní věc. 

17. června 2019, pondělí

(…) Jakub sedí na dvoře, pomáhá mi odnosit šuplata. Líčí mi zážitky s tou pumpou, pták tam pořád pípá a Jakub si myslí, že jsou tam mladí, protože tam viděl několikrát dalšího ptáka vletět, dovnitř do pumpy, a zase vyletět ven. Takže tam je asi fakt hnízdo, to je neskutečný místo! Démon s tím pumpoval a to hnízdo tam už bylo.

(…) Chvilku dokončuju práci, pak v půl 6 jdeme s Jakubem něco dělat. Chtěla jsem si ve Starý Říši odpočnout od lidí a teď zjišťuju, že se tak stalo a Jakub mi vůbec nevadí. Jdeme dávat maltu do těch vyškrabaných spár ve zdi. Otevřela jsem si k tomu pivo. Jdu maltu namíchat, dala jsem tam nejdřív moc vody, ale namíchala jsem to pěkně, mám z toho radost. Spravujeme spáry v celé té dolní polovině, pak to uhlazujeme ještě. Jdu pokosit trávu před vchodem konečně, Jakub to jde shrabat. Řešíme, jestli bude večer oheň, nebo ne, zatím nevíme. Jdu se najíst, nic jsem nejedla, je mi špatně hlady.

Dopíjím venku pivo a mám nějakou akční náladu, velmi dobrou a důstojnou. To je zajímavej jev. Oheň se mi najednou dělat chce, že bych v noci už nepracovala a šla spát dřív, to se přece jednou taky může udělat. Jdeme pro větve.

Sedíme pak u ohně až do noci a bylo to velmi zvláštní. Byl taky úplněk, ale nebyl moc vidět, většinou se skrýval za mraky. Jakub se různě vyptával na zážitky s tátou, rozebírali jsme dlouho Bondyho. (…) Jakub taky vyprávěl, jak vlastně na nápad přijet na statek přišel, navrhla to prý Helena Všetečková, když přemýšleli nad tím dokumentem o Bondym. Pak Jakub řekl, že Bondymu vyšla nějaká kniha s názvem Bezejmenná, kde popisuje, jak s Magorem jezdili po okolí hledat statek, kde by mohli všichni bydlet, tedy naše rodina a Bondy s Julií, a byli se s Dvořáčkem podívat i tady na statku. Prý to byl Juliany, tedy mojí mámy, nápad. Nikdy jsem neslyšela, že by nápad na koupi statku ve Vydří vznikl tímhle způsobem, bylo to pro mě velké překvapení. Musím se na to zeptat mámy.

 

18. června 2019, úterý

(…) Jakub kolem poledne odjíždí na kole na výpravu do Telče. Jsem většinou ve vejmince, nechce se mi ven, chvíli tam ale sedím s korekturama. Práci jsem proložila přečtením kapitol z té Bondyho knihy (Jakub mi to přinesl dnes), kniha se jmenuje Bezejmenná a Bondy tam skutečně popisuje přesně, jak jeli s tátou hledat tenhle statek. Podle tátových megalomanských řečí a nesmyslných nápadů je jasný, že ten zápis je pravdivej.

(…) V pět vyrážím na práci, Jakub už je doma, seče trávu, říkal, že četl u rybníka u Telče někde Bondyho Útěchu z ontologie. Jdeme na tu zeď. Míchám dvojitou dávku malty, dáváme lešení, vyspravujeme to nahoře, pak ještě Jakub kolem branky a já trochu dělám na tom výklenku. Povídáme o všem možným, o práci Jakubově i mojí, řekla jsem mu o astrologii. O té Bondyho knize a Jakubových vzpomínkách. Jakub má nějakou akční náladu radostnou, já už méně, ale měla jsem ji zase včera. Dobře se mi s ním dělá. Jdu k poli na nešpory, slunce zapadá. Jakub si ve vejmince něco píše na internetu, jsem tam chvíli a mluvíme o filosofii a astrologii, jak jsem na ni přešla, Jakub o tom, že nešel na doktorát. Pak říkáme, že budeme mít čtenářský večer a rozcházíme se do svých částí statku. Píšu deník a čtu Bondyho. Spát jdu po půl druhý.

 

19. června 2019, středa

(…) Jakub někam jel na kole, ale po druhý hodině se vrátil, páč si vzpomněl, jak jsem říkala, že bysme zajeli do Kostelního podívat se na ten Dvořáčkův statek. [Honza Dvořáček tehdy vezl tátu autem, když poprvé přijeli ke statku. Tátova první žena Věra s Honzou žila na statku v Kostelním Vydří, často jsme tam za nimi jako malé děti jezdily a v dobách festivalů se tam také často chodilo.] Jedeme tedy. (…)

Zastavuju v Kostelním. Zajela jsem k zemědělskýmu družstvu a na radu nějakýho chlápka přeparkovala Felixe o kus dál. Jdeme v krásným letním vedru na výpravu. Přes zemědělský družstvo, po zrovna pokosený louce, pak dlouho obhlížíme ten starej zámek, nakukujeme do zahrady, absolutně krásně zarostlý, děláme si legraci, že jsme jak Magor a Bondy, co takhle obcházeli kraj. Jdeme ke Dvořáčkovu statku, plot tam z jedné strany není, tak lezeme dovnitř. Je to zarostlý a krásný. Veranda a ta část, co Dvořáček opravil, je nádherně udělaná. Zbytek moc nevidíme. Nakukujeme okny dovnitř. Říkám Jakubovi o Dvořáčkovi, jak to s ním dopadlo. A zamýšlíme se nad tím, jak je to smutný, když někdo takhle celej život opravuje statek a pak to takhle zpustne. Jakub taky pořád vymýšlí různé nápady na ten HitHit a jak statek zvelebit. Taky mi dnes či včera říkal, jak uvažoval o koupi toho Bondyho domu v Telči, ale prý by tam neměl žádné kulturní vyžití.

Byla to výborná výprava, já jsem si takhle Kostelní Vydří nikdy neprošla, bylo to dobrodružný a takový zvláštní. Jakub taky řekl pěknou větu, když jsme se rozmýšleli, zda vlézt na ten pozemek Dvořáčkův, něco jako: „Máme dobrý předky, tak co.“

Jedeme zpět. Stavujeme se na hřbitově a zalejváme hrob, 4 konve. Zalejzáme ještě do svých místností, Jakub říká, že se dobře vpravil do čtení Útěchy. Já jdu dokončit dnešní penzum práce, dávám si na půl hodiny šlofíka. Je mi velmi dobře a tak jakoby příjemně unaveně.

Vyrážím na práci kousek po pátý, Jakub čte na zápraží. Otevírám si pracovní pivo. Míchám špric a jdu na tu horní část zdi. Z toho prkna to dělám. Jakub má ty záda nějaký namožený, tak dělá lehčí práci, doškrabává zeď u branky. Míchám druhý špric a dokončuju celej ten hořejšek. Konečně se mi to začalo skutečně líbit. Nevěděla jsem, jak tu zeď udělat, Aleš o víkendu navrhoval nechat to jen oškrábaný, byla jsem z toho rozpolcena, ta už našpricovaná část zdi u vrat se mi nelíbila, ale teď, jak jsem to udělala nahoře celý, mi to připadá krásně sjednocený, působí to klidně a čistě a o to šlo. Ten škaredej ruinovitej chaos z toho zmizel. Jakub shrabává hory trávy z horní části dvora. (…)

 

20. června 2019, čtvrtek

Nemám zápisky, stručně. Práce dopoledne jako vždy. Pod špendlíkem sedím. (…)

Přivezli mi kuchyňkou linku. Chtěla jsem jít pracovat dřív, ale začalo pršet, tak Jakub navrhl, že linku sestavíme. On to už dělal, takže to šlo ráz na ráz a bylo to výborný. Pak pršet přestalo, Jakub se pustil do branky, krásně spravil celou tu horní část. Já se chci jet podívat na průvod Božího těla do Kostelního, v 6 večer byla mše, tak jsem vyjela po půl sedmý. (…)

Jakub mezitím krásně spravil zdi skoro kolem celý branky, dělá to moc dobře. Pak nevím, co se děje. Večer ale děláme oheň, protože je slunovrat. Sedíme tam až do půl druhý asi, piju to namíchaný víno. O Bondyho filosofii disputujeme. Vyprávím o tátovi, jak jezdil domů a řval, že z toho mám neurózu ze zastavujících aut před vraty doteď. Jakub pozval Helenu Všetečkovou, jestli by nechtěla přijet. Vyprávím o různých návštěvnících festivalu, co sem jezdili a jak to tady chodilo. Dál už nevím. Pršelo taky chvilku ještě, pak přestalo. Dali jsme do ohně péct brambory.

 

21. června 2019, pátek

Lezu z postele kolem ¾ na 10. Mám pochmurnou náladu, ale během dne mě to přešlo. (…) Jdu se podívat na brambory. Nejdou jíst, je to bída, jsou odporný a většinou spálený. Jakub říká, že se mu nejlíp pracuje dopoledne, chce, abych mu namíchala maltu. Učím ho to.

Ve vejmince a pod špendlíkem pak pracuju na textech (…) Venku mi rozkvetla rudě denivka, je to nádherný. Jakub děsně dlouho pracuje jak ďas. Dokončil celou omítku u branky, je to krásný. Dodělal s maltou tu pravou zeď, zadělal tam část elektriky, udělal spoustu práce a úplně krásně to vypadá. Končil až po čtvrtý hodině. Uvařila jsem mu oběd, když je takovej. Rizoto: hrášek a dva špekoně do toho, kupodivu to bylo fakt dobrý, mohla bych to dělat i pro brigádníky.

Kolem pátý vyrážím na směnu já. Jdu špricovat, dokončuju to spodní patro veprostřed, pak nahoře nad brankou a tu pravou zeď. Jakub si otevírá pivo a pozoruje mě a povídáme. Ti ptáci v pumpě pořád jsou, ale něco tam smrdí, snad tam nějakej nezahynul. Rodiče je tam chodí krmit. Beru si maltu a zadělávám díry u zdi u vejminky. Pak kompletně dokončuju špricování, jen kousíčky zdi kolem branky zbyly.

Jakub se jede večer projet na kole. Já dokončuju vše, čistím branku, nástroje, míchačku, tak jak to chodí. Jdu dozadu k poli na nešpory, volá zrovna máma, je tam dnes v noci sama, Marta s rodinou jeli na oslavu narozenin Marie Křížové tady kousek odsud. Je krásnej západ slunce, déle tam stojím a hovořím s Pánem o statku. Sedím na zápraží a píšu deník, Jakub se vrací, objel toho dost, zkoumá něco na internetu. Jdu do sednice špekulovat o opravách. Jakub přichází, tak tam sedíme pak až do půlnoci. Vymýšlíme dlouho, jak spravit sednici, to mě těší takový hovory. Jakub má nápad s tou jámou, že by tam šel udělat stůl, to není marný. Kde udělat další záchod a sprchu řešíme. Napadlo mě taky, že ta „fajnová omítka“ se dá na zdi dávat tím špricovadlem, tím by se hodně ušetřilo za řemeslníky. O Letní filosofické škole mluvíme. Jakub sem pozval tu Helenu Všetečkovou, se kterou dělá na filmu o Bondym, přijede možná zítra večer. O Chardinovi mluvíme. Kolem půlnoci jsme unavení, jdeme do svých ubikací. Já píšu ještě deník a pokouším se čučet na seriál nějaký, ale je tam samá demence.

 

22. června, 2019, sobota

Vstávám před desátou, jsem pěkně vyspaná. Jakub je na zahradě, plánujem, co uděláme, říkám, že musím chvilku pracovat na textech, abych něco udělala, jak je dnes ten samej úklid. (…) Pak poklízím různě, Jakub taky poklízí. Jdeme společně osekat tu lísku a bavíme se o mém začleňování do vesnice. Kolem třetí přijíždí paní Radka Lokajová, chtějí tady 4. srpna něco natáčet, tak se domlouváme. Provedla jsme ji po statku, vše vyložila, paní Lokajová to chce točit z hlediska přítomnosti, tím si mě získala. Magora nijak zvlášť nezmiňovat. Celkem otevřeně jsem s ní mluvila o svém vztahu s tátou. Dlouho jsme hovořily, nastínila mi, jak to bude probíhat při natáčení, snad to bude jakž takž dobrý. Prý má taky dům po prarodičích, tak tomu rozumí, jak to tady spravuju. Jakub při tom četl na lavičce Bondyho, „udala“ jsem ho, že je Bondyho vnuk a paní Lokajová s ním mluvila o tom jeho filmu.

Došla mi konečně do vědomí zásadní věc, přivedly mě k tomu ty hovory s Jakubem, o tátovi a obecně o dědictví slavných předků. Mně totiž nejde vůbec o tátu, ale o to místo! To je sice jasný, že jsem to vždycky nějak věděla, ale došlo mi to ta takhle jasně, až když Jakub řekl, že ten film točí kvůli Bondymu. Já tady vůbec NIC nedělám kvůli tátovi. Chci lidem zprostředkovat tu zvláštní atmosféru toho místa, tátův památník tady taky může bejt, ale jen jako jakási věc, která se tady vyskytla, protože on tam žil. To místo ho bude hostit, není to tak, že on vytváří to místo, naopak, místo ho může vlídně zahrnout do sebe, ale v patřičnejch mezích. To jsem pak taky Jakubovi ještě říkala, jak se mi to díky těm rozhovorům osvětlilo.

Vyrazily mi fazole! Zasadila jsem je přibližně před týdnem, s překvapením a nadšením jsem je uvítala. Taky se mi ve skalce zahnízdil dub, doubek maličkej tam leze! Ještě vytírám všude, zalejvám fazole. Pak se loučím s Jakubem, byl to skutečně pěknej tejden s ním.